Ohlas na akci v Horušanech

Velice ráda zveřejňuji dopis, který jsem po akci v Horušanech dostala od pana Viléma. Mockrát děkuji!

Fotky z akce naleznete ZDE. A tady je text dopisu:

Rádi byste nahlédli do jiného světa? Takového mile lidského, který býval? Že není a zničily ho prachy a závist s nenažraností, myslíte? Ještě malé ostrůvky zbývají. Jeden se rozzářil  v sobotu 15.10.2011v Horušanech na Přešticku. Významu akce neubírají pouhé dvě stovky stálých obyvatel vísky. Hustota zalidněnosti je nepřímo úměrná intenzitě pohlazení duše. Polopatě řečeno, ve velkém městě něco podobného nezažijete, kdybyste se rozkrájeli na supertenké plátky. Obec si troufnu charakterizovat jako plnou kuchařek, rozumějte Paní kuchařek, na něž je radost pohlédnout. Dále  šikovných chlapů a jaksi málo zlobivých dětí. Akce byla pořádána v duchu C. a K. kuchyně,  se vzpomínkou na to, jak vařily naše babičky. Samozřejmě se můžete shovívavě uculovat, že takové krmě by se v Praze uplatnily jen v hospodách poslední kategorie. Pak si ovšem najděte domácí restauraci v samém centru Tokia, kde zkušené kuchařky připravují tradiční asijské pokrmy. Volná místa se zde zamlouvají dlouho dopředu, protože u stolů v domácím soukromí převážně sedávají manažeři zvučných firem, kteří za oběd oblíbený v dětství vypláznou peníz vhodný k rekonstrukci koupelny. V této vísce se bohudík nepatlá sushi, nenajdete tu žádného McSrágoru s rychlými blafy, nezazní tu přihlouplý jolly good fellow při oslavě narozenin a nezaleknete se vyřezané dýně, protože na den Památky zesnulých se tu tradičně připravují skromné kytice.
Akci organizovalo Horušanské sdružení ve spolupráci s paní Mirkou Kuntzmannovou a se starostkou paní Mirkou Vítkovou. Hlavní roli sobotního odpoledne hrály pokrmy dávné doby. Výsledkem byla soutěž v lahodnosti, originalitě i vzhledu dosud nepřekonaných jídel. Ještě odbočím, starostka je správný český výraz vycházející ze slova starat se. Tady to skutečně platí na rozdíl od nečeského primátora, či hejtmana, kteří se též starají, ale hlavně o svá koryta, námi placená.
Místní hospodyně vzaly společenskou akci skutečně vážně. Taneční sál hostince U dvou kaštanů proměnily v koutek světa, známý ze Švejkových dob. Vytvořily několik zátiší s dobovými předměty z kuchyní, chalup i stodol. Nechyběly ručně psané kuchařky, původní litinové nádobí i tradiční zemědělské výpěstky. Děvčata všeho věku se vyšňořila postaru a mně prolétla hlavou myšlenka, zda i naši dědové se zalíbením okukovali českou krev a mlíko. Atmosféru dokreslil praskot hořících polen ve velkých kamnech. Kdybyste si nevšimli žárovek, snadno by vás kdokoli zviklal, zda nejste v samém Rakousko-Uherském mocnářství.
Když vás u vchodu přivítá selka s dobrým chlebem se solí a nepožaduje vstupné, začne svítat, že tyto dveře vedou skutečně jinam, než je obvyklé.
Ve dvě odpoledne se dobře dvanáctimetrový stůl zaplnil osmapadesáti pokrmy tak, že nebylo kam odložit ochutnávací talířek. Být v porotě je funkce nesnadná. Věřte, že bych pokrmy raději vařil  než hodnotil. Zapisoval jsem body s lítostí, že ubližuji. Pokud máte zhodnotit pokrm hned ze tří hledisek, na žádný nezapomenout a připisovat poznámky, pak už za čtvrt hodiny nevíte, který pokrm byl lepší. Zkušební maraton snadno shrnu. Nejlepší bylo všechno, už jen proto, že bylo připraveno laskavýma rukama, často z domácích surovin a s nevšední péčí. Dám krk na to, že ani jednu dobrotu nenajdete ke koupi v evropských velkoměstech či na farmářských trzích, i kdybyste lezli po kolenou s tisícovkou v ruce. Hodnocení poroty skončilo výborně pro každého soutěžícího a po obdržení drobného dárku byly stoly vydány vplen všem hostům. Kdyby vás napadlo, jaká rvačka vznikla, jste vedle. Obecenstvo zůstalo lidmi do poslední chvíle, ale během hodinky už nebylo co zbodnout. Zmizely bramborové placky pečené na sucho i na sádle, lívance, šišky na másle, kanec s česnekem, kapr v černé omáčce, plackový dort, vídeňská bábovka, uhlířina, vošouchy i všechny kubové, grenadýr, zelné placky, sulc, vdolky s povidly, knedlíčková polévka, svíčková v litinovém pekáči, králík s nudlemi, vepřové v mrkvi, boží milosti, domácí uzené bez éček, slivovice, režná i bezinkový likér, škvarkové koláčky, šoulety, židovské brambory, zelí, jak bývávalo, kváskový chleba, malinová šťáva ze skutečných malin, šumavský oukrop s opečeným chlebem, saláty pro chudé, zelňačka i kyselo. Co budu povídat, nějak jsem se venku zakecal a odjížděl jsem hladový, ale s úžasným pocitem, který koupit nelze. Děkuji všem, že mi toho pocitu dopřáli.

Vilém M. Wolfg